dobrý fotbal v brně * dobrý fotbal v brně * dobrý fotbal v brně * dobrý fotbal v brně * dobrý fotbal v brně * dobrý fotbal v brně * dobrý fotbal v brně * dobrý fotbal v brně * dobrý fotbal v brně * dobrý fotbal v brně * dobrý fotbal v brně * dobrý fotbal v brně * dobrý fotbal v brně * dobrý fotbal v brně * dobrý fotbal v brně *

Archiv výsledků

20.09.2020

Minirepublika Olešník

Novou sezónu minirepublik jsme zahájili výletem do jižních Čech, kde v olešnickém areálu proběhlo první klání. Bohužel ani zde jsme nemohli nominovat optimální sestavu a dokonce jsme nebyli ani ve dvou úplných pětkách.

SK Líšeň – Sokol Dubné 20104:3

Namísto Bohemians zaskakoval regionální tým, ovšem složený za starších kluků. Ačkoliv jsme byli výrazně lepším celkem, neproměňováním šancí (např. 6x zvonila tyč) a chybami v rozehrávce jsme si zavinili nervozitu a těsný výsledek.

SK Líšeň – FK Benešov 6:6

Proti Benešovu se nám v minulosti dařilo a také tentokrát jsme po většinu utkání byli napřed – vedli jsme 3:1, 4:2, 5:3 a 2 minuty před koncem 6:4. Jenže jsme během utkání vedle opravdu pěkných akcí produkovali fatální hrubky, kterými jsme benešovským dovolili stále se držet v kontaktu a taky v závěru jsme se tristními chybami připravili o výhru.

SK Líšeň – Slavia Praha 6:7

Začali jsme bojovně, ale nervózně a ani tentokrát jsme se nevyvarovali strašlivých chyb, takže jsme soupeře brzy pustili do pohodlného tříbrankového náskoku. Jakmile jsme ovšem vstřelili první gól, ožili jsme a začali dotahovat. Bohužel naše enormní snaha byla brzděna dalšími a dalšími nesmyslnými chybami v rozehrávce, po kterých Slavia vždy zase odskočila. S přibývajícím časem jsme ale na hřišti začali dominovat, protivníka zmáčkli a vytvářeli si spousty šancí. Celý stadion se divil jednak tomu, kdo diktuje tempo hry, a jednak tomu, jaké tutovky je možné spálit. Naše stíhací jízda se zastavila se závěrečným hvizdem rozhodčího jedinou branku od senzace.

SK Líšeň – SKP České Budějovice 4:6

Bohužel i v posledním utkání nám utekl začátek, po totožných chybách jsme opět rychle prohrávali 0:3. I tentokrát jsme se dokázali zvednout a utkání zdramatizovat, rozhodující branku jsme inkasovali až v úplném závěru při hře na riziko.

Z pohledu trenérů – kluci odehráli velmi výživný turnaj, 120 minut hry ve vysokém tempu proti velmi silným protivníkům. Zdravotní a jiné důvody způsobily neúčast některých opor, šanci dostali další hráči, kteří rozhodně nezklamali, byť určitou nováčkovskou daň jsme zaplatili. Předvedli jsme řadu výborných fotbalových momentů, které jsme bohužel hojně prokládali hrubými chybami, které na tuto úroveň prostě nepatří, a také jsme za ně draze platili. V dost velké míře se jednalo o návyky z brněnských přípravkových soutěží! To, co tam v pohodě stačí, na vyšším levelu je málo. Nejvíc fatálních erorů jsme vyprodukovali při rozehrávce od vlastní branky (nelze ovšem vinit pouze golmana, hráči v poli stále ještě nevytvářejí brankáři dostatečný počet možností, nevyužívají plně prostor a tím mu rozehrávku notně komplikují), dále jsme při bránění nedostatečně těsně dostupovali soupeře, nechávali je převzít míč a otočit se (to se pak těžko brání, tady hráčům ty balóny neutečou od nohy jako v regionálních soutěžích), nebo jsme se pouštěli do protlačování míče skrz přesilu soupeře (nic proti individuálním průnikům, ale na minirepublice to nesmí být ve stoje, v maličkém a uzavřeném prostoru či nedokonale technicky provedeno). Těmito chybami jsme soupeřům servírovali góly až pod nos, inkasovali jsme hodně branek, ale zpravidla ne proto, že by nás ostatní přehrávali individuálně či kombinačně, prostě jsme jim ty góly darovali. Navíc nás ty chyby stály mraky fyzických sil, po každé ztrátě mužstvo v pohybu dopředu musí okamžitě přepnout a sprintovat zpět, to bylo nějakých sprintů! Naštěstí se ukázalo, že jsme po soustředění dobře kondičně připraveni. Ovšem i pozitivní věci byly vidět, např. za výkon ve druhé polovině utkání se Slavií jsme na kluky velmi hrdí – ačkoliv samozřejmě nemáme takové možnosti výběru např. rychlostních typů či akcelerovaných kluků jako Slavia, borci se přesvědčili, že když se přestanou bát a dají do hry to pověstné srdíčko, že se mohou směle měřit i s nejslavnějšími soupeři.

Odehráli jsme dobrá utkání, nebyli jsme na turnaji rozhodně jen do počtu, bohužel bodů jsme příliš nenasbírali. A systém minirepublik je neúprosný Tým, který během tří podzimních turnajů nasbírá bodů nejméně, na jaře spadne do B skupiny a v A skupině ho nahradí nejlepší z Béčka. Příště musíme zlepšit produktivitu a vyvarovat se nejhorších hrubek, aby naše výkony doznaly i vyššího bodového vyjádření.

No a na závěr jedno téma pro rodiče k zamyšlení – jednou za čas se nám sejde o víkendu více akcí, než je optimum. Fakt jsem nechtěl hrát dvě brněnské přípravkové soutěže (které klukům přinášejí akorát špatné návyky), chtěl jsem, aby pokud možno absolvovali taková utkání, která je budou fotbalově posunovat, tzn. kvalitně obsazené turnaje či triangly. Bohužel realita je jiná, a tak bych očekával od rodičů nějakou součinnost a zodpovědný přístup. Začíná podzim, někteří kluci ulehli, někteří měli školní akci, to se může přihodit, a tak o tomto víkendu byla potřeba každá noha – přesto se objevila celá řada omluvenek z „rodinných důvodů“, někteří alespoň nelhali a uvedli rodinný výlet a podobně, někteří se ani neobtěžovali absenci hráče jakkoliv zdůvodnit. A co hůř, ve dvou případech rodiče rozhodli po zveřejnění nominace, že jejich syn se v sobotu nezúčastní, ačkoliv předtím neměli v aplikaci Týmuj uvedeno, že by nemohl. V takových případech je prakticky nemožné sehnat nějakou náhradu. Tak takhle si prosím fungování hráčů v SpSM nepředstavuju.

Před časem jsem prohlásil, že jsem momentálně s kádrem spokojen, že každý z kluků má nějaký potenciál, který se budeme snažit rozvíjet a nebudeme za každou cenu kádr obměňovat. To stále platí, kluci např. na soustředění odváděli výbornou práci, atmosféra v týmu je zdravá a možnosti široké. Ale s přístupem rodičů tedy rozhodně spokojen nejsem! Naposled upozorňuju, že SKL už nějako dobu není kroužkem pro náhodné kolemjdoucí, ale výběrovým klubem pro talentované hráče s adekvátní podporou rodiny! Pokud se situace z tohoto víkendu bude opakovat a my budeme muset lepit sestavu nedoléčenými kluky či půjčovat si hráče v jiných ročnících, budeme nuceni na to přiměřeně reagovat.

19.09.2020

Sk Líšeň - FC MEDLÁNKY 13:5 (8:1)

Poklidné sobotní dopoledne na medlánecké umělce přineslo průměrný zápas, hraný v nízkém tempu, což nám vyhovovalo, neboť jsme jej odehrávali s velmi nízkým počtem hráčů. Od začátku jsme si budovali náskok a vývoj utkání po celou dobu kontrolovali.

Z pohledu trenérů – statické utkání, které kluky nepřinutilo k vyššímu nasazení. Potěšilo, že se do hry promítaly trénované prvky – uvolňování od soupeřů a náběhy či kombinace. Rozhodně musíme poděkovat trenérům a děvčatům z našeho dívčího týmu, že nám pomohly (nejen) počtově, abychom měli alespoň 2 na střídání.

No a na závěr jedno téma pro rodiče k zamyšlení – jednou za čas se nám sejde o víkendu více akcí, než je optimum. Fakt jsem nechtěl hrát dvě brněnské přípravkové soutěže (které klukům přinášejí akorát špatné návyky), chtěl jsem, aby pokud možno absolvovali taková utkání, která je budou fotbalově posunovat, tzn. kvalitně obsazené turnaje či triangly. Bohužel realita je jiná, a tak bych očekával od rodičů nějakou součinnost a zodpovědný přístup. Začíná podzim, někteří kluci ulehli, někteří měli školní akci, to se může přihodit, a tak o tomto víkendu byla potřeba každá noha – přesto se objevila celá řada omluvenek z „rodinných důvodů“, někteří alespoň nelhali a uvedli rodinný výlet a podobně, někteří se ani neobtěžovali absenci hráče jakkoliv zdůvodnit. A co hůř, ve dvou případech rodiče rozhodli po zveřejnění nominace, že jejich syn se v sobotu nezúčastní, ačkoliv předtím neměli v aplikaci Týmuj uvedeno, že by nemohl. V takových případech je prakticky nemožné sehnat nějakou náhradu. Tak takhle si prosím fungování hráčů v SpSM nepředstavuju.

Před časem jsem prohlásil, že jsem momentálně s kádrem spokojen, že každý z kluků má nějaký potenciál, který se budeme snažit rozvíjet a nebudeme za každou cenu kádr obměňovat. To stále platí, kluci např. na soustředění odváděli výbornou práci, atmosféra v týmu je zdravá a možnosti široké. Ale s přístupem rodičů tedy rozhodně spokojen nejsem! Naposled upozorňuju, že SKL už nějako dobu není kroužkem pro náhodné kolemjdoucí, ale výběrovým klubem pro talentované hráče s adekvátní podporou rodiny! Pokud se situace z tohoto víkendu bude opakovat a my budeme muset lepit sestavu nedoléčenými kluky či půjčovat si hráče v jiných ročnících, budeme nuceni na to přiměřeně reagovat.




19.09.2020

SK Líšeň dívky – SK Líšeň U10 6:11 (1:4, 2:2, 2:4, 1:1)

V pátek nás čekal bratro - a sestro – vražedný souboj s našimi děvčaty. Holky byly starší, větší, silnější a některé i rychlejší, takže jsme se snažili vyhýbat osobním soubojům a hrát raději kombinačně. Kdykoliv jsme na toto pravidlo pozapomněli, okamžitě nás soupeřky trestaly, takže jsme na nějaké vysoké vítězství nemohli pomýšlet.

Z pohledu trenérů – takové zvláštní utkání, proti děvčatům se klukům obecně nehraje dobře. Plán byl rychle kombinovat, ale moc se ho chlapci nedrželi, jednak některým chyběl patřičný pohyb, jednak další zase dle svého zvyku chtěli projít sami přes celé hřiště, ovšem dlouhonohým soupeřkám se kličky dělaly o dost hůř, takže jsme vyprodukovali hafo ztrát v rizikových prostorech a povětšinou jsme za to i platili inkasovanými brankami. Takže děvčata byla pořád na dostřel.

No a na závěr jedno téma pro rodiče k zamyšlení – jednou za čas se nám sejde o víkendu více akcí, než je optimum. Fakt jsem nechtěl hrát dvě brněnské přípravkové soutěže (které klukům přinášejí akorát špatné návyky), chtěl jsem, aby pokud možno absolvovali taková utkání, která je budou fotbalově posunovat, tzn. kvalitně obsazené turnaje či triangly. Bohužel realita je jiná, a tak bych očekával od rodičů nějakou součinnost a zodpovědný přístup. Začíná podzim, někteří kluci ulehli, někteří měli školní akci, to se může přihodit, a tak o tomto víkendu byla potřeba každá noha – přesto se objevila celá řada omluvenek z „rodinných důvodů“, někteří alespoň nelhali a uvedli rodinný výlet a podobně, někteří se ani neobtěžovali absenci hráče jakkoliv zdůvodnit. A co hůř, ve dvou případech rodiče rozhodli po zveřejnění nominace, že jejich syn se v sobotu nezúčastní, ačkoliv předtím neměli v aplikaci Týmuj uvedeno, že by nemohl. V takových případech je prakticky nemožné sehnat nějakou náhradu. Tak takhle si prosím fungování hráčů v SpSM nepředstavuju.

Před časem jsem prohlásil, že jsem momentálně s kádrem spokojen, že každý z kluků má nějaký potenciál, který se budeme snažit rozvíjet a nebudeme za každou cenu kádr obměňovat. To stále platí, kluci např. na soustředění odváděli výbornou práci, atmosféra v týmu je zdravá a možnosti široké. Ale s přístupem rodičů tedy rozhodně spokojen nejsem! Naposled upozorňuju, že SKL už nějako dobu není kroužkem pro náhodné kolemjdoucí, ale výběrovým klubem pro talentované hráče s adekvátní podporou rodiny! Pokud se situace z tohoto víkendu bude opakovat a my budeme muset lepit sestavu nedoléčenými kluky či půjčovat si hráče v jiných ročnících, budeme nuceni na to přiměřeně reagovat.




15.09.2020

SK Líšeň U10 – Tatran St. Lískovec 29:6 (8:0, 3:0, 9:2, 9:4)

Následné utkání se od začátku vyvíjelo jednoznačně, rozhodnuto bylo po první čtvrtině. Potom jsme hlavně vymýšleli způsoby, kterými budeme oslavovat góly, na což jsme se soustředili víc, než na vlastní hru.

Z pohledu trenérů – kluci do utkání vlétli natěšeně, což bylo hned znát nejen na herním projevu, ale i na skóre. Bohužel po první čtvrtině opadlo tempo, a když jsme po polovině utkání přeházeli obránce s útočníky, aby si maximum hráčů vyzkoušelo více postů, zcela jsme rezignovali na nějaké defenzivní úkoly, hráli jsme podle hesla „kdo brání, nevěří golmanovi“,

Opět si neodpustím úvahu na téma, co tyhle soutěže našim klukům přináší. Dejme tomu, že si v praxi vyzkoušejí různé kombinace a situace 1:1, to se hodí. Jestliže jim ale stačí 50-70% nasazení k jasnému a vysokému vítězství, nezískají spíš špatný návyk? Pokud jim tady nevyjde první dotek a míč jim odskočí metr od nohy, nikdo jim ho nevezme, mají čas a prostor ho dostat pod kontrolu. Nepřesné přihrávky, ztráty v přechodové fázi a další chyby tu soupeři trestají jen výjimečně. Akcelerovanější hráči z našeho týmu si dělají na hřišti doslova co chtějí, nepřekonávají adekvátní odpor. Já si nemyslím, že by to byla cesta optimálního rozvoje fotbalových schopností a dovedností našich kluků a budeme hledat možnosti zkvalitnění zápasové praxe.


15.09.2020

SK Líšeň U10 – Lokomotiva Brno 24:7 (2:2, 7:2, 8:1, 7:2)

Lokomotivu tvořily převážně dívky, některé hodně urostlé, rozhodně 2x tak velké a těžké, než my, takže jsme měli respekt. A docela oprávněný, protože tyto hráčky tvrdými střelami, klidně z vlastní poloviny, trestaly naše ztráty či laxní obrannou činnost. Silové převaze soupeře jsme čelili rychlými kombinacemi, postupem času se projevoval rozdíl ve fyzické kondici a utkání jsme s přehledem dovedli do vítězného konce.

Z pohledu trenérů – začátek byl viditelně nervózní, veliké hráčky Lokomotivy naháněly strach, a když se opřely do míče, byly to rány jak z kanónu. Tímto způsobem jsme inkasovali většinu branek. Kluci hráli aktivně, měli výrazně lepší pohyb, kombinovali a poradili si i 1:1, nastříleli hodně gólů, ale taky spálili hodně šancí, na vině byla hlavně zbrklost v koncovce. Kaňkou byly ovšem zbytečně emotivní projevy některých rodičů. Musím říct, že fotbal je jen hra, v našem případě dětská hra. Kluci se baví a učí a jde jim to, nevidím důvod jim do toho vstupovat negativními projevy. Současně je to kontaktní sport, na nějaký ten žduchánek jsou borci zvyklí a s kolegou trenérem soupeře jsme dávali pozor, aby se utkání nezvrhlo v nějakou okopávačku, oplácení a podobně. Zkusme si napříště nehatit poklidné fotbalové dopoledne a užijme si zábavu, možná ani netušíte, jaké dopady mají nevhodné projevy dopad nejen na hráče soupeře, ale i na naše kluky.

Opět si neodpustím úvahu na téma, co tyhle soutěže našim klukům přináší. Dejme tomu, že si v praxi vyzkoušejí různé kombinace a situace 1:1, to se hodí. Jestliže jim ale stačí 50-70% nasazení k jasnému a vysokému vítězství, nezískají spíš špatný návyk? Pokud jim tady nevyjde první dotek a míč jim odskočí metr od nohy, nikdo jim ho nevezme, mají čas a prostor ho dostat pod kontrolu. Nepřesné přihrávky, ztráty v přechodové fázi a další chyby tu soupeři trestají jen výjimečně. Akcelerovanější hráči z našeho týmu si dělají na hřišti doslova co chtějí, nepřekonávají adekvátní odpor. Já si nemyslím, že by to byla cesta optimálního rozvoje fotbalových schopností a dovedností našich kluků a budeme hledat možnosti zkvalitnění zápasové praxe.


Další stránky
123456>>

Facebook feed