A tým    21.11.2022   |    Redakce

Skromný cíl před sezonou opět daleko překonali. Fotbalisté Líšně se už definitivně etablují mezi druholigovou špičkou a příznivci klubu by chtěli stále více. Některým je třetí příčka před zimou dokonce i málo.

O dvou mužstvech na městském stadionu na Srbské mezi prvoligovou elitou se však kouč druholigového brněnského celku stále baví jen v nadsázce a s úsměvem. „Chtěl bych, aby více rezonovalo, že my pořád chodíme na trénink, až nás pustí z práce,“ říká Milan Valachovič.

Třetí místo a barážová příčka. Přesto se dají zaslechnout kritiky, že to přeci jen mohlo být ještě lepší. Jak to berou sami fotbalisté Líšně?
My se na to díváme jinýma očima. Tři roky pod mým vedením jsme v ligovém poločase opět na bedně a že jsme o bod třetí, to přeci neznamená, že se na sebe máme zlobit.

Takže panuje spokojenost?
Určitě bychom mohli lamentovat, že jsme nezvládli vyhrát zápas s rezervou Slavie, že jsme padli ve Varnsdorfu, ale to jsou všechno soupeři, se kterými se můžeme měřit jako s rovnými. Druhá liga je zkrátka vyrovnaná a celkově, když se na to díváme z toho tříletého pohledu je to prostě stále moc dobré.

Koukáte na to vždy s tímto dlouhodobým náhledem?
Když si to zrekapitulujeme, napřed nás o baráž obrala koronavirová situace, loni jsme o baráž přišli v posledním utkání. Teď jsme zase na špici. A k tomu je potřeba říct, že se mužstvo mění.

Prodali jste několik fotbalistů do ligy a přesto se daří držet svoji laťku.
A jestli mám správné informace, tak i v této zimní pauze někdo od nás povýší. Rozhodně tedy hodnotíme podzim jen a jen pozitivně.

Kritické hlasy kvůli pokaženému poslednímu zápasu proti Varnsdorfu asi vychází z toho, že si fanoušci zvykli na úspěch. Nevnímáte to tak?
Asi to tak je. Někteří lidé, kteří nám drží palce trochu ztratili pokoru. Třeba když vezmeme právě Varnsdorf, víte, kolik kluků tam chodí do práce? No žádný. Všichni jsou odchovanci Teplic, Liberce, či Jablonce. Jsou to zkušení profíci, co trénují i dopoledne. My se sejdeme, až nás pustí z práce. Tohle někteří zapomněli. Po zápase tam místní hlasatel oznamoval, že přezimují čtvrtí a označoval to za obrovský úspěch. My jsme před nimi.

Fanoušci mívají krátkou paměť a Líšeň dlouhou dobu celou tabulku vedla. Nemáte pro ně pochopení?
Podám to jinak. Konkurujeme klubům, jako je Karviná, do které jsme poslali Jardu Málka, protože tam může hrát za úplně jiných podmínek, než u nás. Dukla Praha vyhlásila jasně, že pro ně nic než postup neexistuje. Co by ale nyní dali za naše body. Jihlava má prvoligový stadion, zkušené mužstvo s tradicí a kde jsou? A takto můžeme pokračovat. Zeptejme se v Třinci, kolik hráčů pracuje. Jestli mladí kluci ve Spartě a Slavii B mají ještě brigádu. Samozřejmě, že nikdo.

Je to obdivuhodné, to jistě.
Já bych byl hrozně rád, aby to více rezonovalo. Naši kluci střídají práci a fotbal. Vezměte si, že když jsme jeli do Varnsdorfu, vyjeli jsme v sobotu ráno v sedm hodin a vrátili jsme se v noci z neděle na pondělí.

Kde se vzal úspěch jižní Moravy, která se dlouho nemohla prosadit do první ligy a v druhé také neměla široké zastoupení?
Mohu mluvit jen za nás. Ale odpracovali jsme si to. Nikdo vám ve fotbale zadarmo nic nedá, ale nám se daří vybírat si šikovné kluky. Jména jako Kučera, Ševčík, Silný, Matocha přicházeli jako bezejmenní kluci odněkud z Moravy. Teď je zná celá fotbalová veřejnost. Dobře jsme pracovali. Moderně se tomu říká skauting, já říkám, že jezdíme po sledovačkách.

Daří se to i nadále?
Přistupujeme k tomu možná trochu jinak, než ostatní. Nebereme si hráče na zkoušku. Ti tu byli v létě maximálně dva. My si objíždíme utkání, sledujeme hráče a snažíme se o posouzení zapadnutí do týmu ještě před tím, než je oslovíme. Další důležitý faktor je, že my máme jen vlastní hráče. Nemáme nikoho půjčeného ( na hostování - pozn.redakce). Všichni jsou naši.

Je to díky tomu snazší, nebo těžší?
Když si třeba vezmeme post útočníků, tak všichni lamentují, že nemají hráče. Zlín, Jablonec, Budějovice… všichni říkají, že jim chybí kvalitní útočník. My si ale vyhlédli Pavla Vandase z Prahy.

A on se blýskl skvělým vstupem do sezony.
Ono je těžké, oslovit hráče z Prahy. Vždyť může hrát za Pardubice, které hrají ve Vršovicích, Chrudim o něj měla velký zájem. Přesto si vybral Líšeň, což nás nesmírně těší. Jdou k nám hráči jako Adam Lackó, který byl ve Slovanu Bratislava, povedlo se nám přetáhnout Kubu Černína ze Zbrojovky, o kterém ještě uslyšíme jako o ligovém hráči.

Jde vidět jejich růst a Líšni se daří držet svoji hru i pozici v lize. Vytváří to renomé, kvůli kterému jsou hráči ochotni přistoupit i na skromnější podmínky?
Vidí, že se nám stále daří tohle fotbalové science fiction.

Nebojíte se, že vám další odchod zase sáhne do vaší vyvolené šestnáctky hráčů?
Ono to tak vypadá, ale je to dáno také prostorem na lavičce. Když tam mám sedm hráčů a čtyři z nich jsou defenzivní, když máme nejméně inkasovaných branek a sedmkrát v řadě neprohrajete. To by vážně někdo chtěl, abych do toho sahal? Pak to vypadá, že hrajete pořád se stejnými hráči. Nebudu střídat, protože si to někdo přeje. Ať mě kritizují, ať mi nadávají.

Taky vám vyčítají, že se na Líšeň nekouká zrovna nejlépe.
Pravda. Říkají, že by rádi viděl krásný fotbal. Ale co je to ten krásný fotbal? Hypoteticky si představme situaci, že hrajeme pohledně, kombinačně, ale chybí nám body. Jak by to dopadlo? Remcali by.

A co je to podle vás krásný fotbal?
Podívejte se třeba na Duklu, která hraje hodně odlišný styl od Líšně. Jenže já jsem přesvědčený, že nám body závidí. Naučili jsme se totiž vyhrávat.

Jak se toho docílí?
Začali jsme několika výhrami v řadě a hráči si nastavili hlavy na to, že se dá zvládnout každý zápas. Líšeň na své možnosti tady dělá zázraky. Já panu předsedovi Karlu Hladišovi říkám kouzelník.

Byly vaše cíle na začátku skromnější?
Když jsem došel do Líšně a přebíral pozici po Miloslavu Machálkovi, který odešel do Zbrojovky, tak bylo cílem hlavně nespadnout a etablovat se jako stabilní druholigový klub.

Mám pocit, že jste se ale už etablovali jako něco více, než jen druholigový klub.
Sklízíme uznání od fotbalové veřejnosti a to nejen lokálně. Uznáním může být i třeba to, že nás vyzývají na přípravné souboje kluby jako Sparta nebo Slavie Praha. Vždyť my jsme dokonce Slavii před sezonou porazili, a to v sestavě, kterou by mohla hned vyslat do ligy. Nás si zvala Sparta teď na prosinec. Volají nám Sigma, Baník i Zlín, protože ví, že s námi budou mít dobrou přípravu. Trenčín i Slovan Bratislava za Slovensko.

Platí stále, že obhájení této pozice je těžší a těžší?
Zcela určitě. Musíme se lépe připravit na druhou část sezony. Vždyť my pořád ani nejsme zachránění. Teď mohou ta slova znít jako alibismus, ale to je realita. Sestoupit nebude chtít nikdo, Vlašim a rezervy pražských S budou jistě sbírat body. Naši diváci, kteří ztratili pokoru a myslí, že budeme porážet tyhle soupeře jak na běžícím páse, budou muset pochopit, že to tak snadné nebude.

Není ale tenhle bič, který jste si na sebe upletli vlastně příjemným hnacím motorem?
To víte že ano. Jsme rádi za klidnou zimní přípravu. Že nemáme to nepříjemné podvědomí, přemítající, co všechno se může na jaře stát.

Jak máte naplánovanou zimní přípravu?
Dotrénujeme do druhého prosince a pak to na chvíli rozpustíme. Sejdeme se až desátého ledna a rozjedeme sérii přípravných utkání. Začneme Podbrezovou, také se potkáme s rakouským Hornem, Slovanem Bratislava, Skalicou, Prostějovem a generálku si dáme doma s Opavou.

Takže vše nejhůře druhá liga. Chtěl jste do přípravy silnější konkurenci?
Nechci se dotknout kluků níže, ale mě se osvědčilo, že hrát přípravu se silnějšími týmy nás lépe dostane do tempa na naši soutěž.

Nelákala Vás zimní liga?
Měli jsme nabídku, ale chtěli jsme dát hráčům více volna. Kdybychom na vše kývli, hráli bychom až do Vánoc. Třeba Varnsdorf končí dvacátého prosince se Spartou, což jsme měli hrát původně my. Tomu jsem se chtěl vyhnout. Máme vyzkoušené, že kluci ocení volno, leden začnou individuálními plány a v přípravě bude dost času na vše. Naučili jsme se, že je potřeba si také od fotbalu odpočinout.

Jste velký fotbalový fanoušek. Máte někdy fotbalu až příliš?
Na rovinu? Teď. Začíná mistrovství světa, ale já nemám vůbec chuť vidět fotbal. Ráno v sedm sednete do autobusu a jedete do Varnsdorfu na fotbal. Cestou si tedy pustíte Vyškov se Spartou, dojedete na místo, odpoledne máte trénink, po něm si pustíte prvoligové utkání, pak je večeře, po ní jsme měli videorozbor a je večer. Tak si pustíte ještě večerní prvoligový duel. No a ráno vstanete, čeká vás odpolední zápas. Pak sednete do autobusu a už tam běží zase liga. Pak následoval ještě můj milovaný Juventus Turín proti Laziu Řím a o půlnoci jsem byl slavně doma.

Tak to rozumím, že máte potom fotbalu na týden dost.
A to ještě v pondělí vstanete a koukáte na sestřih našeho utkání znova, protože potřebujeme udělat rozbor. Do toho dostanete od manažera sestřih vytipované posily, tak se podíváte na to, najdete si ho v programu na sledování fotbalových dat. A to je každý den.

Autor: Jiří Černý

Zdroj: https://www.idnes.cz/fotbal/domaci-souteze/lisen-valachovic.A221117_205024_fot_dsouteze_ald