z denik.cz

Zbrojovka je pojem. Ale když se ozve první liga, tak nasloucháte, říká Hlavica

/ROZHOVOR/ Když se před dvěma roky vracel z Ameriky, rozhodoval se, jakým směrem se vydá v jeho fotbalové kariéře. Nakonec zadák Jan Hlavica před Vyškovem upřednostnil brněnskou Líšeň.

Fotbalista Jan Hlavica (v bílém).
Fotbalista Jan Hlavica (v bílém). | Foto: Deník / Attila Racek

 „Protože klub už v té době vedl kouč Miloslav Machálek, který mě ve čtrnácti letech vytáhl z Hranic do Sigmy Olomouc, kde mě chvíli i trénoval a vytvořili jsme si spolu vztah,“ líčí pětadvacetiletý kapitán nováčka druhé ligy.

Jenže Machálek v říjnu minulého roku opustil Líšeň a převzal Zbrojovku. A ve slavnějším klubu z Brna chce na vzájemnou spolupráci s Hlavicou navázat. Líšeňský kapitán se zatím nestěhuje.

Jste zklamaný, že přestup do Zbrojovky zatím nevyšel?
Neřekl bych, že jsem zklamaný. Už na podzim jsem říkal, že budu rád, když přijdou nějaké nabídky a něco se realizuje. Ale taky jsem dodával, že jestliže zůstanu v Líšni, vezmu to s pokorou a budu pracovat dál. A v takové situaci nyní jsem. Je pravda, že o svátcích jsem byl v kontaktu s několika kluby ze druhé ligy, ale i z první české a slovenské. Respektuji rozhodnutí vedení Líšně, které mě požádalo, abych zůstal.

Upínal jste se k přestupu do Zbrojovky?
Všechno se vyvíjelo. S trenérem Machálkem jsem se potkal, párkrát jsme si telefonovali. Nějaký kontakt byl, zájem ze Zbrojovky jsem cítil. Ale paralelně jsem jednal i s ostatními kluby. Šlo o jeden ze druhé ligy, volali mi sportovní ředitelé z nejvyšší české i slovenské soutěže. I s nimi jsem se potkal a komunikoval. Určitě to nebylo tak, že jsem jim řekl, že jednám jen se Zbrojovkou, což je logické. Brno je pořád pojem, ale zároveň jde o druhou ligu a když se ozve první, přirozeně nasloucháte.

Doufáte pořád, že se posunete na vyšší úroveň?
Je mi pětadvacet let. Cítím, že pokud mám udělat krok na vyšší metu, nemůžu čekat další tři roky. Sport dělám z nějakého důvodu, chci se neustále posouvat a najít, kde jsou moje limity. Na podzim jsem si potvrdil, že můj strop nemusí být Líšeň.

Necháváte si svoji práci mimo fotbal?
Ano, mám takovou práci, která mě ve sportovním výkonu nijak neomezuje. Dělám dost kreativní věci s hodně zajímavými lidmi, kteří respektují moji fotbalovou kariéru. Proto jsem si vyjednal takové podmínky, které mě neomezují.

Můžete popsat, čím se živíte mimo fotbal?
Pracuji v investiční skupině, která dává peníze do inovativních firem nebo různých nemovitostních projektů. Takže je to spíš o přemýšlení a vymýšlení, proto se nijak fyzicky nepřetrhnu. (úsměv)

Udržel byste si práci i po přestupu do první ligy?
Záleží, kam bych šel a za jakých podmínek. Ale první liga už je natolik profesionální soutěž, že k ní člověk musí přistupovat na nejvyšší úrovni a věnovat se jí osm deset hodin denně. V případě takového přestupu by se poměr fotbalu a druhé práce razantně změnil. Ale neříkám, že bych veškeré své aktivity přestal vyvíjet. Taky mám hodně kamarádů v první lize a vím, kolik mají volného času. A je na každém, jak s ním naloží. Jestli hraje Xbox nebo podniká.

Zatím zůstáváte v Líšni. Jak to berete?
Neustále se budu snažit hrát nejlíp, jak umím. Do každého zápasu jdu s tím, že chci předvést maximum. Není to tak, že se nyní budu upínat k jednotlivým duelům, protože se na mě přijedou dívat zástupci klubů, které o mě mohou projevit zájem. Chci odvádět to nejlepší pro Líšeň a pokud se někomu zalíbí moje výkonnost, pak to budeme řešit. Na druhou stranu nebudu zastírat, že určitý závazek cítím, je to moje šance a jsem ambiciózní člověk.

Jaké bude jaro pro Líšeň?
Jsem na to zvědavý, bude náročné. Jaro je o tom, že horní půlka tabulky hraje o postup a spodní o sestup. Nacházíme se v celkem dobré pozici, což nás zavazuje k tomu naše výkony potvrdit.

Je vaše pozice nyní jiná než na začátku sezony?
Zatím jsme toho moc nedokázali. Postoupili jsme do druhé ligy a v ní vyhráli pár zápasů. Na základě toho si netroufnu tvrdit, že jsme něco předvedli a naše role je jiná. Po polovině sezony jsme osmí, což není žádný velký úspěch. Až na konci ročníku budeme v horní polovině tabulky, můžeme si říct, že se nám něco povedlo. Když o poločase vedete 2:0, neznamená to, že utkání vyhrajete. Proto je třeba krotit nějaké uspokojení. Přistoupíme k tomu poctivě a nebudeme se rozhodně plácat po ramenou, jak jsme dobří. Trenér a vedení nás udrží určitě na zemi.