Z webu Zbrojovky

ROZHOVOR Z PROGRAMU: Pavel Halouska

ROZHOVOR Z PROGRAMU: Pavel Halouska

B r n o – V zápasovém bulletinu pro utkání s Ústím nad Labem jste si mohli přečíst rozhovor s gólmanem Pavlem Halouskou. Ten měl v duelu minimum práce a celkem snadno nakonec udržel třetí letošní nulu, spokojený ovšem po utkání nebyl. Přepis rozhovoru si jako obvykle můžete přečíst na webu.

Martin Lísal


Po odchodu Dušana Melichárka se mezi tyče Zbrojovky postavil Pavel Halouska. Třiaadvacetiletý odchovanec Zbrojovky trpělivě čekal na šanci, sbíral zkušenosti na hostování a když byl nucen naskočit v první lize, svou roli zvládl. Nejlépe asi v Edenu, kde se stal navzdory porážce jednou z hvězd kola.

Na jaře zatím odchytal čtyři duely, dvakrát si připsal čisté konto a inkasoval čtyři branky, z toho jednu z penalty. Nyní se rodák z Maloměřic představuje v obsáhlém rozhovoru.

Pavle, jaké byly tvoje fotbalové začátky?
Začínal jsem někdy ve čtyřech letech v Maloměřicích. Měli jsme hřiště hned za barákem, odmalička jsme si tam chodili zakopat.

Kudy vedla tvoje cesta do Zbrojovky?
V Maloměřicích nás trénoval Koci (Petr Kocman – pozn. red.), který přecházel shodou okolností právě do Zbrojovky a já šel tak nějak s ním. To bylo do čtvrté třídy na Janouškovu.

Kdo z té doby ve Zbrojovce ještě zůstal?
Asi Kuba Šural, ten je o rok mladší, ale potkávali jsme se už v té době a známe se opravdu dlouho. V mém ročníku byl Kuba Přichystal, o rok starší je Honza Sedlák. Obecně se v přípravkách a mládeži tyhle ročníky potkávaly a spolupracovaly, já občas chytával za mladší i starší týmy.

Tvou kariéru formovalo i několikero hostování. Které ti nejvíc utkvělo v paměti?
Nejprve to byla Líšeň, kde šlo tehdy ještě o střídavý start. Byl jsem jako trojka u áčka a do Líšně chodil jen na předzápasový trénink a zápas, chytal jsem jich snad sedm nebo osm.

Potom jsem byl ve Znojmě a nakonec v Prostějově. Tam jsem byl půl roku a byl jsem spokojený, líbilo se mi tam, v kabině byla suprová partyja. Škoda výsledků, moc jsme to nezvládali, ale z gólmanského hlediska to byla obrovská škola. Nikde jsem nestál jak sloup a nekoukal na fotbal, naopak byl pořád v akci. To mi dalo hodně.

Tobě se povedlo při prostějovském angažmá zazářit hned v prvním utkání, že?
Začal jsem nulou proti Sokolovu, už tam jsem si docela zachytal. Pak jsme jeli do Varnsdorfu, dostali sedmičku a už to jelo. Zajímavé je, že po takovém zápase mi volal manažer, že si mě všimli a chtěli by se mnou podepsat smlouvu. Já byl po takové náloži, nechtěl nikoho pomalu ani vidět a najednou tohle, to se asi nestává zrovna často.

Když teď Prostějov dorazil na Srbskou, koho z kádru jsi znal?
Pár známých jsem tam měl určitě. Alda Schuster, Karel Kroupa, pár mladších kluků. Rád jsem je viděl a přeju jim, ať se zadaří a udrží se.

Po utkání jste se fotili s Patrikem Le Giangem, gólmanem soupeře. Znáte se dobře? A neděsily vás po pauze vzpomínky na loňský duel s Karvinou, kde měl také dobře postavené tyče a nakonec vychytal bod?
Máme stejnou značku rukavic, proto ta fotka. A pamatuju si, že se mu tady dařilo, kromě té Karviné nás obral o body i s Vlašimí. I proto už jsem ho chtěl moc a moc porazit, povedlo se.

Už zaznělo, že ve Zbrojovce jsi pěkných pár let. Na které období vzpomínáš nejraději?
Velkou školou bylo už období, kdy se postupně zranili Dušan Melichárek a Dolík (Martin Doležal – pozn. red.). To jsem najednou z juniorky seděl na lavičce jako dvojka, první zápas s Baníkem, mraky lidí. To jsem koukal. Dostali jsme gól z rohu, ale naštěstí se to povedlo otočit a vyhráli jsme. V tu chvíli to bylo neuvěřitelné, takový skok. Mohl jsem sledovat Dušana v akci, i to byla velká škola. Zápasy jsem na lavičce prožíval, s týmem žiju.

A pak najednou přišla Karviná, červená pro Dušana a první ligový start.
Vždycky jsem byl připravený zaskočit, v Karviné to naštěstí bylo tak rychlé, že jsem ani neměl čas na nějaké přemýšlení. A to byl asi nejlepší vstup, co mohl být, než se někde dva dny trápit. Vlítnul jsem tam a bylo to.

A hned potom Slavia. Poprvé v základu a hned bylo tvoje jméno snad ve všech sestavách kola.
Na to asi nezapomenu nikdy. Měl jsem od začátku štěstí, že se mi povedlo se chytnout prvním zákrokem. Pak už to jelo samo.

Letos máš za sebou čtyři utkání, ve třech z nich jsi mnoho práce neměl. Co za zápasy ti sedí víc, klidné, nebo ty hektické jako zmíněný na Slavii?
Zápasy, jako byl ten s Prostějovem, beru osobně jako nejtěžší. Osmdesát minut na vás nic nejde, stojíte tam a najednou je brejk nebo střela. Je to těžší na koncentraci, musím mít pořád v hlavě balon a soustředit se na hru, což je někdy těžší, když se za hodinu dotknu míče dvakrát a ještě k tomu nohou.

Takže letos ti zatím nejvíce sedlo utkání v Českých Budějovicích, kde se ti povedlo pár těžkých zákroků?
Stoprocentně, i když konkrétně tenhle zápas nedopadl, jak jsme chtěli. Pořád se něco děje, hra se alespoň blíží, dost věcí jsem musel řešit a byl v tempu a ve střehu a nestojím v bráně osmdesát minut jako sloup.

Jak bys sám sebe charakterizoval, co ti jde a na čem musíš naopak pracovat?
Zjednoduším to, pracovat musím na všem. Pořád ještě nejsu tak velezkušený. Ale je to spíš o dolaďování věcí, chytat s Jurou umíme oba a řešíme detaily, aby vše bylo přesně tak, jak má být. Práce nohou, postavení, centry, čtení hry. To je o zkušenostech ze zápasu a su rád, že je můžu nabírat.

Není tajemstvím, že duševní rovnováhu hledáš na rybách. Platí to pořád?
Jasně. Sezóna už začíná, takže jsem párkrát byl. Vypnu naprosto a dokonale, jdu rovnou z tréninku, odpočinu si, vyčistím hlavu. Jen sedmu a nemyslím na nic. Ať je to hodina nebo celý den, načerpám energii, to mě vždycky nabije. Mobil nechám doma, sedím a koukám.

A jako správnému rybáři je ti jedno, co ti uvízne na udici?
Přesně tak. Jde o ten čas, o ten klid. Navíc ryby stejně domů neberu.

Doplňuje tě občas někdo ze spoluhráčů?
Občas zajde Šury, přijde se podívat a pokecat, taky rád vypne. Pohoda.

Je právě Kuba Šural tím, s kým si v kabině nejvíc rozumíš?
Známe se asi nejdéle, zhruba od přípravek, bydlíme spolu na pokoji. Jsme tu všichni spolu s Přichym a Sedlim hodně dlouho, ale neřekl bych, že jsme nejlepší kamarádi a nebavíme se s nikým jiným. V kabině to není nějak rozdělené, teď si partyja celkem sedla a přijde mi, že je tým dobře složený i po téhle stránce.

Díky za rozhovor a ať se daří!